Honoré de Balzac - Tatík Goriot
středa, 3.03.2010

Protentokráte jen pár citací.

Celý článek

Tak si vyber, buď dostaneš pěstí, že se posereš, nebo tě prásknu, že kouříš
pátek, 12.02.2010

.. řekl v mezipauze mezi házením ovladačem, házením skleničkou a mlácením pěstí do skříně. Díkybohu se pokaždý udržel a mně nepřilítla (zatím) ani jedna.

Celý článek

Haruki Murakami - Sputnik, má láska
neděle, 31.01.2010

Stalo se vám někdy, že se vám hlava, mysl, celé vědomí odpojilo od těla? A to že úplně znecitlivělo, odumřelo, zvadlo a uhnilo, protože už stejně nebylo k ničemu potřeba? Sednete si třeba takhle do křesla s knížkou, natáhnete si nohy před sebe. A za chvilku začnete cítit, jak se celí rozpadáte. Drobí se vám stehna, paty a špičky se sypou a vy to všechno necháváte za sebou, ať se sypou, ať se drobí, vždyť už to vlastně vůbec nejste vy, není to vaše, co s tím. Je to jako když v márnici přetahují plachtu přes mrtvolu, stejně tak na vás padá neviditelný závěs. Nejdřív to jde pomaloučku, polehoučku, jenom tak opatrně, jako když se vozík horské dráhy pomalu škrábe na samotný vršek kolejí, kde se na chviličku, na zlomešek sekundy zastaví, jako by si to chtěl naposledy rozmyslet, než se ukrutnou rychlostí vrhne dolů. A vy si na to můžete skoro sáhnout, můžete to cítit, jak se vám postupně protahuje obličej a je nasáván bílými stránkymi knihy, jak pomalu mizíte a všechno necháváte za sebou, to mrtvé ještě slabě brnící tělo, sníh dole na ulici i můru narážející do stínítka lampy, všechno to zůstává tady a vy letíte tam, táhne vás to, saje a vy s tím nemůžete nic dělat, musíte dál a dál a není to už vaše ruka, která otáčí stránky, vždyť to byste o tom něco museli vědět.

Tak takhle to vypadá, když se řekne, že vás nějaká knížka vtáhla, dostala nebo pohltila.

Vánoce, to je spousta chlapů v punčocháčích!
pátek, 25.12.2009

  Dneska sledujeme jednu pohádku za druhou a musím říct, že některé jsou fakt děsivé. A to i ty tradiční, nejen hrůzy jako ta o cikánovi Dilinovi, kterému okolo krku padla vymydlená blonďatá princeznička-dilinka a měli spolu stádečko malých dilinčat (?!!).

Celý článek

Tak přísahám!
úterý, 22.12.2009

Každý rok se všichni předhání v tom, komu nakupování dárků v krámech dělá větší potíže. Jak nikdo nic nestíhá, všude je moc lidí, prodavači jsou takoví a makoví, ostatní zákazníci ještě jinačí, dva dny před Štědrým dnem už nikde nic neseženete, protože je všechno rozebrané a ti dementi v krámě nejsou schopní doplnit zboží, když vy ho zrovna potřebujete!

Já se letos přesunula na druhou stranu barikády.  Za kasu, do skladu, k regálům.

Puch vánoc
neděle, 13.12.2009

Co pamatuju, vánoce u nás vždycky byly událost. Povětšinou ne v tom dobrém slova smyslu. Máti byla nervózní, že nestíhá píct cukroví, sem tam něco připálila, na vánoční úklid jsme doma všichni celkem neschopní, což bylo zdrojem mnoha hádek, které přerůstaly v neskutečnou itálii a ve finále to vždycky skončilo řevem a výčitkami, že nemáme dostatečně vánoční náladu a vzduchem létaly předměty rozličné velikosti a tvaru. Potom jsem povyrostla a zjistila další zradu, a to totiž jak se to má s Ježíškem. Čímž mi byla zároveň odhalena další záminka ke ztrácení nervů a zdravého rozumu – celé to šílení okolo dárků, co komu a za kolik a kde na to vzít?!
Ačkoliv když se na to koukám zpětně, ty nejhorší chvíle vždycky vypadají úchvatně komicky a vlastně je to nakonec docela sranda.

Každopádně letos se mi snad poprvé podařilo na chvíli pocítit to, čemu ostatní  v televizi říkají "duch vánoc".

Bll-lll... eh.. budliky budliky?
sobota, 5.12.2009

V pátek jsme původně měli jít s Vojtou na věneček. Jenže došlo k informačnímu šumu a zjistilo se, že "pátýho" a "pátek" je něco úplně jinýho, nic se nestíhá a tančit se nejde. Najednou Luboš začal mluvit o druhé LD-party, všechny nadšeně zval a organizoval, dokonce vytáhl i megafon a kdyby měl o trochu víc času, vyrobil by snad i propagační letáky. Takže v pátek večer jsme vyrazili do Krásné Lípy.

Celý článek

Kdo v životě nic nepohnojil, nemůže přece očekávat kloudnou úrodu!
pátek, 4.12.2009

Sice jsem to neřekla já, ale je to krásné!

Celý článek

John Updike - Králíku, utíkej!
pátek, 27.11.2009

Asi první kniha, u které jsem začala ze srdce nenávidět hlavního hrdinu.

"Kniha o individuální nezrálosti aútěku před odpovědností."

John Kennedy Toole - Spolčení hlupců
sobota, 21.11.2009

Johne Kennedy Toole by se dal opravdu označit za autora jedné knihy. Spolčení hlupců se mu nepodařilo vnutit žádnému vydavatelství; uspěla až jeho matka dlouho po jeho smrti. A jak byla předtím jeho kniha přehlížena pro svoji nezajímavost, tak se o pár let později stala oblíbenou a důležitou.

Celý článek